Otočila jsem klíčkem ve spínací skříňce a nastartovala auto. Čekalo mě asi půl dne cesty křížem přes Slovensko, do města kam se nedávno přestěhovala moje sestra s rodinou. Slíbila jsem jí, že jí z domova dovezu nějaké věci, co si nestihla sbalit při stahování. Naši měli nejprve obavy z toho, zda zvládnu takovou dlouhou cestu sama, ale přesvědčila jsem je. Konečně, jiné jim ani nezbývalo, kvůli pracovním povinnostem se ani jeden z nich nemohl v těchto dnech uvolnit a sestra věci potřebovala dost nutně.
Nebyly příliš nadšeni z toho, že jdu já, ale mě to jen těšilo. Jezdím totiž autem velmi ráda a na cestu jsem se velmi těšila. Když jsem vycházela z parkoviště, bylo časné ráno. Nad vesnicí visela ještě řídká mlha. Venku byla zima, pod mrakem, jako kdyby ani nemělo podle kalendáře začínat léto. Uličky byly liduprázdné. Na konci vesnice, v přístřešku na autobusové zastávce se choulila drobná dívka. Když uviděla, jak se blížím, začala mávat rukou. Nevím co to bylo, možná osud, přibrzdila jsem a stáhla okno. Dívka byla asi v mém věku, drobná, štíhlá, s hřívou kaštanových vlasů, stažených vzadu do ocasu.
Její oblečení se absolutně nehodilo do chladného, usmokleného rána, vypadala, jako kdyby právě přišla z nějakého plesu či oslavy. Jemná béžová halenka, černá minisukně, nohy zakryté jen tenkými punčoškami a lodičky. V očích měla takový zvláštní výraz. Stopařův jsem jinak dlouho nebrala - ostatně byla to moje první delší cesta, a plánovala jsem ji zvládnout sama. Ale to dívka, její vzhled, pohled a také to, jak se chvěla zimou v tomto nevlídném ránu ... Prostě jsem cítila, že pokud budu moci, vezmu ji. Tichým hlasem mě požádala, jestli bych ji nemohla odvést. Prý jen kousek, do města. Odtud se už dostane autobusem.
Dnes byl totiž právě den, kdy ranní spoj odjíždí o půlhodinku dříve oproti ostatním dnem a ona si to neuvědomila. Přikývla jsem a otevřela jí dveře. Neznámá se posadila na vedlejší sedadlo a pohnuli jsme se. Rozhovor jsem vedla já. Odpovědi, které jsem dostávala byly víceméně jednoslabičné, hodně jsem si domýšľala. Nevěděla jsem, kde se tam vzala na zastávce, na mou otázku se jen záhadně usmála a neodpověděla. Z města se chtěla autobusem dostat dál - a teď si představte tu shodu náhod! - Právě do města, kam jsem mířila i já za sestrou. Když jsem jí řekla, že i já mám stejnou cestu a může se mnou odvézt až tam, s úsměvem přikývla.
Skutečně nebyla typ upovídaný člověka. Ale nevadilo mu to. Její přítomnost vnesla do auta jakousi nedefinovatelnou pohodu, bylo to fajn, že jsem jí zastavila, říkala jsem si v duchu. Postupně jsme (tedy hlavně já) oni tak umlkli. Cesta byla dlouhá a únavná. Brzy se pohodlněji opřela a přivřela oči. Já jsem upřela oči vpřed a soustředila jsem se na cestu. Po delší chvíli jsem pocítila, že i mě se zmocňuje únava. Nacházeli jsme se na úseku cesty, obklopené lesem, nikde žádný motorest, zda pumpa, kde by se dalo zastavit, protáhnout si unavené tělo a načerpat trochu energie. V dálce jsem najednou uviděla odstavnou plochu, takové malé odpočívadlo. Poznamenala jsem, že se musím na chvilku zastavit a projít, pokud jí to nevadí. Neodpověděla.
Zašla jsem autem až na kraj plochy a vypnula motor. Podívala jsem se na mou spolucestující. Spala. Využila jsem tu chvilku a prizrela se jí lépe. Byla skutečně velmi hezká. Můj pohled přitáhly její nohy. Během spánku si je jemně pokrčila, přičemž úzká minisukně se jí vyhrnula téměř k pasu. To, co jsem zahlédla pod vyhrnutou sukní způsobilo, že jsem znenadání pocítila zvláštní pocit kdesi v podbřišku. Neměla na sobě klasické punčocháče. Byly to elegantní punčochy na podvazkovým pásu, jaké jsem dosud shlíží jen úchytem v pár filmech. Rozhodně ne na kamarádce, či vrstevnice. Uvědomila jsem si, že elegance, se kterou je oblečená nekončí ani při jejím spodním prádle. Horní lem punčoch vrúbila elegantní krajka, stejně jako odhalené podvazky. V spánku tiše vzdychla a pomrvila se v sedadle. Provinile jsem sklopila oči, ale ona se neprobrala. Jemně roztáhla nohy. Fascinovaně jsem upřela zrak na tenký poloprůhledný proužek kalhotek, natažený na podvazcích, pod kterým se skrývala její země rozkoše. Bylo to poprvé a zcela nečekaně, co jsem se vzrušila při pohledu na ženské tělo.
Žádné komentáře:
Okomentovat